Co nám přináší porovnávání
Porovnávání se je přirozené. Přináší nám rychlou zprávu o tom, jak si aktuálně stojíme.
Rozhodující je, koho si pro srovnávání vybereme. Touto volbou můžeme vlastní hodnotu podpořit, nebo naopak snížit. Sociální srovnávání a jeho roli v našich životech popsal Leon Festinger.
Proč se porovnáváme s druhými?
Hodnotíme své názory („Co si mám myslet?“), schopnosti („Jak si vedu?“), úspěchy, přednosti, majetek, pocity, i své blízké.
Chceme vědět, jak se můžeme zlepšovat.
Chceme si potvrdit, že si vedeme dobře.Gibbons, F. X., & Buunk, B. P. (1999). Individual differences in social comparison: Development of a scale of social comparison orientation. Journal of personality and social psychology, 76(1), 129-142.
Zatímco ve sportu zdokonalujeme možnosti objektivního měření, ať už je to čas, nebo skóre, v běžných životních situacích podobné možnosti nemáme. Většinou se tak spoléháme na vlastní posouzení a na dokreslení obrazu prostřednictvím vnějšího hodnocení – názorů druhých.
Jakým směrem se porovnáváme?
Směr porovnávání nezaručuje, jak bude výsledek. Oba typy porovnávání se s druhými mohou vyústit pozitivně i negativně.
Porovnáváme se směrem vzhůru
„Je šťastnější a úspěšnější, než jsem já.“
V tomto případě se porovnáváme s těmi, kterým se podle nás daří lépe. Tento způsob porovnávání je častější a jeho dopad je různý.
Kdy nás motivuje?
Porovnáváme se v soukromí. Srovnáváme se skrytě, nejsme přímo konfrontováni s tím, komu se daří lépe.
Porovnávaný nás neznevažuje. Vnímáme, že osoba, se kterou se porovnáváme, nás nevnímá jako méněcenné a nechová se k nám špatně.
Opravdu o to stojíme. Dokážeme se mnohem více nadchnout, pokud nás daná oblast opravdu zajímá a chceme se v ní zlepšit.
Ne vždy nás porovnávání podporuje k další aktivitě. Někdy nás naopak může odradit. Pokud vnímáme, že je nám porovnávaný příliš vzdálený, nechceme se s ním poměřovat a někdy se s ním dokonce přestaneme stýkat.
Někdy si úmyslně volíme „nedostižný vzor,“ protože se pak nemusíme ani pokoušet. Někdy ostatní od úsilí odrazujeme. Věříme, že, když se jim bude dařit méně, budeme si bližší. Někdy prožíváme smutek a nedostatečnost a máme dojem, že všechna naše snaha je zbytečná.
Porovnáváme se směrem dolů
„Je to dobrý. Ona to dělá ještě o dost hůř.“
Porovnáváme s těmi, kterým se podle nás daří hůř. Přináší nám to dobrý pocit ve chvílích, kdy cítíme, že jsme my, nebo náš způsob života v ohrožení. Lépe pak vnímáme současný stav a vlastní hodnotu. Zažíváme příjemnější emoce a méně úzkosti.
Tento způsob porovnávání nám také připomíná, že máme co ztratit, že můžeme být nešťastní a že se naše situace může zhoršit. Může tak přinášet úzkost a negativní emoce.