Měnit sebe, nebo svět?

Michael Ungar říká, že většina populárních psychologických publikací přeceňuje síly jedince.

Když se nám pak něco nepodaří, jsme tím plně vinni. Špatně jsme vyslali přání do vesmíru, proto se nenaplnilo. Málo jsme meditovali, proto jsme zas vypěnili. 

Představte si, že váš dům smete povodeň. Během chvíle jste přišli téměř o vše hmotné, co jste léta budovali. Co vám nejvíc pomůže se s tou situací vyrovnat? Je to modlitba, síť podpůrných vztahů, nebo snad pozitivní přístup? Podle výzkumu je rozhodující, jak rychle vám proplatí pojištění.

Svět je totiž zpravidla o něco složitější, než si obvykle představujeme. Když se nám stane něco zlého, je důležité porozumět dané situaci, připsat jí význam a zásobit se zdroji, které nám pomohou ji zvládnout. 

Potřebné zdroje často leží také ve vnějším světě. Jsou spojené se vztahy s druhými lidmi. Když Lucy Hone ztratila svoji dceru, pravidelně si kladla otázku, zda jí to, čemu se věnuje, pomáhá, nebo nepomáhá. Stejně často sedávala na pláži s přáteli, kteří pomáhali její rodině situaci zvládat. Třeba tak, že pro ně vařili.

Naší odolnosti výrazně prospívá, pokud máme dojem, že máme události pod kontrolou. Po určitý čas můžeme vydržet i v podmínkách, kde téměř žádnou kontrolu nemáme. Vzpomeňte si na přeživší z koncentračních táborů. Když nemohli ovlivnit svět kolem sebe, zaměřili se na to, jak se k němu vztahují, jaký význam událostem připisují. Tvořili si vizi toho, co si z dané situace odnesou a kam je jednou posune.

Nynější svět je plný nejistot. Výstižně to popsal například psychiatr Jiří Horáček v rozhovoru pro DeníkN. Mluvil o tom, že náš mozek se s nejistotou vyrovnává hůře než s negativními zprávami a událostmi. Neví, jak a kam si nejistotu zařadit, a tak se stále dokola vyčerpává.

I proto je tak důležité vracet se ke zdrojům. V poslední době mi velmi pomáhají smyslové kotvy – oblíbená píseň, vůně, výhled, krém na ruce, káva. Pomáhá mi občas odejít z domu a jít se s někým projít. Zacvičit si. Zaměřit se na dech. Být k sobě laskavá.

To je jeden dílek skládačky. Tím druhým je to, co potřebujeme od druhých a od světa kolem nás. Je naší odpovědností jim sdělovat, co nám pomůže zvládat okolní výzvy. Pozitivní přístup a proměna světa kolem nás potřebují jít ruku v ruce. 

Podmínkou odolnosti je navigovat a udávat směr, ale i vyjednávat, sdělovat, co potřebujeme. Ať už v rodině, v práci, v našich komunitách i na úrovni státu.

Jaký malý krok pomůže vám?
Co můžete proměnit ve svém prostředí?
Řekněte si o to.