Vnitřní zvíře

Nedávno se mě kamarádka zeptala, co nejčastěji dělám s klienty na konzultacích.

A tak jsem jí popravdě odpověděla:
Objevujeme, jaké zvíře v sobě mají a jak se o něj mohou opřít.
Střežím, aby své projekty tvořili ze své síly a ne ze svých zranění.
Hledáme metaforu pro aktuální situaci, která je navede dál.

Většina klientů ke mně přichází, a pak je nějaký čas nevidím. Zároveň mi pravidelně píší. Vím tak, jak se jim daří. Miluju jejich sdílení: 
„Vzpomněl jsem si, co by v dané situaci udělal můj lenochod, a tak jsem to vážně udělal. Ten pocit je k nezaplacení.“

Už od školy mě děsila představa, že by mě někdo potřeboval každý týden, a tak dělám vše pro to, aby tomu tak nebylo. Klienti se mi také vrací. Většinou ve chvíli, kdy je život postaví na nové rozcestí a oni se chtějí společně rozhlédnout.

Kamarád se mě nedávno ptal, čeho si na mě klienti nejvíc cení. Zpravidla toho, že se s tím moc „nemažu“. Strávila jsem dětství mezi kluky a jsem zvyklá jednat zpříma. Dělám to i na konzultacích. Připojuji řeč vědy a výzkumů a pozorování na vzorku stovek lidí.

A jak je to s těmi zvířaty? Dětem zpravidla nedělá problém říct, zda v sobě mají kolouška, tygra nebo žirafu. V dospělosti nás to často nenapadne. Přitom vnitřní zvíře ztělesňuje naši sílu. Díky němu porozumíme tomu, jak se nejčastěji projevuje a co potřebuje.

O své vnitřní lvici už jsem psala. Vznikla někde mezi Voláním divočiny a Lvím králem. Oba příběhy mě v dětství hluboce zasáhly. Fascinuje mě, jak lvi hospodaří se svou energií. Většinu dne prospí a potřebnou akci koncentrují do pár hodin. Moje lvice nejraději spí. Když se probudí, má obrovskou ochrannou sílu. Střeží prostor.

Chrání i mé původní zvíře. Bezbrannou antilopku s bílou zadnicí. Tuším, že je druhem voduška. Intenzivně vnímá vše, co se kolem ní děje. Zapojuje všechny smysly. Symbolizuje zranitelnost. Díky ní se mi daří být v kontaktu se svou křehkostí a napojovat se na ni i u klientů.

Jaké zvíře je to vaše?
Jak se chová?
A co potřebuje?

PS: Ráda dělám věci ve spolupráci. Právě čtete další blogletter Ivana píše a Eva kreslí. Obě rády zachycujeme okamžiky, kdy se svět jeví v pořádku. Moc rády to děláme společně. Oceníme vaše postřehy, jak nám to jde.